Na seminářích jsem už od 80. let tvrdil, a pak o to víc od 90. let min. stol. všude možně psal, že současná generace mladých mužů, ovlivněných dokonale vyretušovanými fotografiemi modelek z Playboye a nových českých pornomagazínů (i když první čísla časopisu Leo, který začal vydávat můj někdejší kolega hlídač z NG, byla nedokonalá, stejně jako fotografie amatérských děvčat, brzy jsme ten kapitalismus dohnaly/i) to má v reálu postele těžké, protože tam mají dívky najednou špeky, faldy, pihy… a chlapci pak v nejlepším případě předčasnou ejakulaci. Naznačím, jak si nejen tím, že podnikatelům v pornoprůmyslu (a půjčování peněz a betonové lobby atd.) lehkomyslně umožňujeme vydělávat, dlouhodobě škodíme.
Konečně totiž došlo nejen v malých náznacích v internetových rozhovorech se sexuoložkami, ale i v rozhovoru s předním českým sexuologem, k poodhalení stejně nenápadnému, jako stehno číšnice v baru dole bez (ano, i takovou reklamu jsem nedávno zahlédl z tramvaje na pražské hospodě). Budu psát o sexu, ale právě tak se to týká ignorantsky tolerantního přístupu ke škodlivosti příliš odborných porodníků, příliš riskujících bankéřů a příliš zisk uctívajícího farmaceutického průmyslu a školství, ale i reklamy, zvláště negativně působící na ženy a děti, nebo mávání rukama nad nevymahatelností práva, beztrestností úředníků a lobbyistů, a také absence ochrany whistlerblowerů, atd. atp., další možnosti dosaďte sami.
I když byl odborník vyprovokován dotazem a nevyslovil se přímo (to odborníci a zvláště sexuologové a porodníci nedělají), nemohl nesouhlasit s názorem tazatele: „Muži jsou závislí na dokonalých modelkách v HD rozlišení a pak mají problémy s erekcí při sexu se skutečnou ženou,“ napsal v on-line rozhovoru MUDr. Weissovi čtenář Petr, který pornografii považuje za obrovské nebezpečí, jehož si čeští sexuologové asi nejsou vědomi. „V Čechách je zvykem předepsat modrou tabletku, nebo to svést na příliš práce či stresu či nějaký zdravotní problém. Jenže tady roste komunita puberťáků, kteří před skutečnou nahou ženou viděli terabajty videí či fotografií a realita je pak už nezajímá,“ uvažoval čtenář ve své otázce.
Hm. Konečně. Psával jsem na toto téma vícekrát. Princip je už neurologům a sexuologům znám (cituji z varovného článku): Dopamin, hormon slastných vjemů, se uvolňuje i v okamžicích sexuálního vzrušení, zejména pokud jsou jeho podněty nové. Pornografické scény, které nabízejí přehršle nových „partnerů“, a fotografie vyretušovaných pornohereček (jak se jim dnes říká) jsou pro mužské centrum odměny stimulem: dopamin startuje, aniž bychom se museli přičinit o to, abychom dosáhli cíle. Časem je to však těžší a těžší, poškozený dopaminový systém si totiž na onu aktivitu vypěstuje toleranci, a aby se spustil, potřebuje stimulace víc a víc. Tenhle proces může osobě, která škobrtá za svými dávkami dopaminu, změnit její sexuální chutě velmi extrémním směrem.
Ze všech našich instinktů je přitom sexualita tím snad nejplastičtějším, a velmi se vzdálila svému prvotnímu evolučnímu poslání, tedy zajišťování reprodukce. Sexuální chutě se mění nejen historicky, ale též individuálně, upozorňuje i Psychology Today. Tvrzení, že stimuly, které si vybíráme k masturbaci, jsou důkazem naší sexuální identity, je třeba poslat do penze, tvrdí odborný server. Ukazuje se totiž, že sami sebe, ale možná i své potomky, měníme i tím, jak konzumujeme hanbaté obrázky.
I když nějaké to rabování deštných pralesů nás tady v kotlině české zase až tak nevzrušuje, to, co se děje v postelích a při sexu (všimněte si, že nepoužívám slova „při milování“) se nás, v zemi, kde se každé druhé manželství rozpadá, setsakra dotýká. A stoupající kvalitě mobilních přístrojů a internetovému připojení navzdory kvalita soužití (jak o tom svědčí stále více alarmující čísla o rozvodovosti partnerů a absence pocitu štěstí u emancipovaných žen) spíše klesá. Také „díky“ novým, ale z dlouhodobější perspektivy spíše ďábelským vynálezům, které měly chlapce (v jejich výzkumu ženských těl) a dívky (v jejich výzkumu sexu) osvobodit (viz antikoncepční pilulka).
Že je to jen dobová a celkem neškodná abnormalita? Že na tom až tak nesejde? Ale vůbec ne. Tak jako když kuřák necítí, že ostatním smrdí, a nedokáže se pak do jiných ani vcítit, protože má poškozené nejen čichové buňky, a tak jako si naivně a ignorantsky poškozujeme životní prostředí fyzicky, škodíme mu i morálně (např. vulgárním oslovováním, ale právě i povrchností ve vztazích a sexu), a dnes tedy už, tak jako sexuologové, víme že nenávratně, daleko víc než nám dochází, škodíme nejen sami sobě. Srdce, duše člověka, který si denně usnadňuje přístup k sexu na internetových pornostránkách, okorá a zkamení i pro všechny další stimuly a aspekty života.
Cituji: Běžné živé organismy (nemají-li molekulárně-biologické vzdělání a laboratoř k tomu) nemohou cíleně přepisovat svou DNA. Mohou ji ale, řekněme, „připomínkovat“, trochu jako když si v knize podtrháváme nebo zvýrazňujeme určité pasáže… A tyto změny dědičné být mohou. Genetický text sice zůstává nezměněn, různé jeho části ale touto formou mohou být zdůrazněny nebo naopak odsunuty do pozadí… Je to dědičnost získaných vlastností? Jen do jisté míry – tento proces se podobá spíše přehazování předpřipravených výhybek nebo spínačů, nic nového… A za dvě tři generace se budeme divit, jací jsme a v čem že to žijeme…
Ano, už i sexuolog souhlasí, co mu také jiného zbývá. Slovo prevence je u nás prakticky neznámé, právě tak se vytratily respekt a úcta k někdy moralizujícím názorům a zkušenostem starší generace. Má občasná varování a výzvy k aktivní obraně se podobají házení hrachu na stěnu.Ale házím, marnost nad marnost, dál…
Viz také:
http://blog.baraka.cz/2009/01/holka-z-playboye/
http://blog.baraka.cz/2010/09/pandoriny-pilulky/
http://blog.baraka.cz/2009/01/zeny-a-blahobyt/ dr. Středa
http://blog.baraka.cz/2010/11/zmateni-kalichu-a-mece/
